Historie

Na úpatí Hostýnských hor, v místech, kde se úrodné hanácké roviny mění v drsný hornatý terén, leží vesnice Lukov. Její počátky sahají hluboko do minulosti a jsou neoddělitelně spjaty s bohatou minulostí stejnojmenného hradu.

Počátky hradu

Hrad byl založen na dominantním kopci, který odpradávna lákal k osídlení (Keltové, pravěké osídlení, …). Jeho počátky jsou zahaleny tajemstvím minulých věků. Asi se už nedovíme na čí popud byla zahájena stavba, ale jisté je, že jeho vznik je spojen se zájmy zeměpána – krále. Lukov se stal nedílnou součástí pevné sítě hradů, které tvořily ochranu východní hranice Českého království.

První, byť jen nepřímá zmínka o existenci hradu, pochází z roku 1219, kdy na listině krále Přemysla Otakara I. vystupuje Buň z Lukova, pravděpodobně purkrabí na hradě Lukově. O tom, že hrad už existoval, svědčí kamenné architektonické fragmenty (nalezené při archeologickém výzkumu) zdobené motivem perlovce s drápkem. Pocházející z bohatě zdobeného portálu. Obdobnou kamenickou výzdobu je možné zhlédnout v nedalekém velehradském klášteře.

Na počátku 14. století hrad drží jeden z nejmocnějších českých rodů Šternberkové. Svědčí o tom zmínka z roku 1332. Za jakých okolností k tomu došlo, není známo, ale už v roce 1334 se hrad Lukov vrací pod správu královské koruny, o čemž se zmiňuje ve svém životopise císař Karel IV. „…Tehdy jsme znovu nabyli s velkými náklady a úsilím hrady Křivoklát, Týřov, Světlík, … v Čechách, na Moravě pak Lukov, Telč, Veveří, hrad olomoucký, brněnský a mnoho jiných statků, zastavených nebo zcizených koruně.“

Ovšem v královské moci nezůstal hrad dlouho. Už někdy po roce 1342 náleží opět Šternberkům, v jejichž držení zůstal takřka po dobu dvě stě let. Pozoruhodná zpráva se váže k roku 1392. Papež Bonifác IX. se výslovně zmiňuje o hradním kostele sv. Jana, ve kterém se chovají ostatky sv. Kříže. Hmotným dokladem tohoto ojedinělého prvku v hradní architektuře jsou nálezy bohatě zdobených fragmentů gotických fiál.

V době uherských válek je hrad dobyt a vypálen vojsky Matyáše Korvína. Pravděpodobně rozsáhlé poškození hradního opevnění se stalo podnětem k rozsáhlé přestavbě a rozšíření hradu, po jehož dokončení vznikl jeden z nejrozsáhlejších hradních komplexů své doby na Moravě. V této době pravděpodobně vzniká tzv. Dolní hrad s baštou Svatojánkou (Johankou).

16. století

V roce 1511 lukovské panství odkupují Kunštátové. Nejvýznamnějším držitelem hradu z tohoto rodu byl Jan Kuna z Kunštátu, moravský zemský hejtman. Jeho potomci byli ve finanční tísni a postupně odprodávali rodový majetek. Lukov prodali ze všeho nejdříve. Ke smlouvě došlo v roce 1547.

17. století

Novými vlastníky lukovského hradu a panství se stali Nekšové z Landeka, za jejichž držení dochází k rozsáhlé renesanční přestavbě hradu a jeho přizpůsobení tehdejším požadavkům na pohodlný život. Podle nalezených kamenných fragmentů je možné konstatovat, že každá generace Nekšů se významně podílela na stavebních úpravách hradu. V té době vznikají rozsáhlé trakty jižního, západního i jihozápadního paláce a pravděpodobně zaniká hradní kaple. Nekšové byli dobrými hospodáři, a tak se jejich panství významně rozrostlo a zbohatlo. Není proto divu, že poslední dědička rodu Lukrecie byla středem zájmu mnoha urozených kavalírů. Jejím druhým manželem se stal o něco málo mladší, neobyčejně ctižádostivý šlechtic Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, který po její smrti v roce 1614 zdědil rozsáhlý majetek.

V roce 1619, v době stavovského povstání, byl hrad Lukov s majetkem Albrechtu zkonfiskován moravskou direktorskou vládou, protože vystupoval jako oddaný stoupenec Ferdinanda II.

Lukovské panství přešlo na Jana Adama z Víckova jako náhrada za škody, které utrpěl od císařského vojska na svých jihomoravských statcích Čejkovicích a Boleradicích. Hrad Lukov v tehdejší neklidné době zaujímal strategické místo a byl také náležitě vyzbrojen.

Po Bílé hoře se na Lukov vrací Albrecht z Valdštejna, který panství spravuje prostřednictvím svého úředníka. Jan Adam z Víckova se významně za stavovského povstání angažoval jako činitel vlády Fridricha Falckého, proto musel ze země uprchnout. V emigraci však nesložil ruce do klína a zapojil se do odboje podporovaného zahraničím. Doma se mezitím radikalizovalo obyvatelstvo jeho bývalých panství Lukova a Vsetína, zejména jeho valašská složka. Je pochopitelné, že hybnou silou byli valašští svobodníci, kteří byli zvyklí na volnost a uměli dobře zacházet se zbraní.

Už na přelomu let 1620 a 1621 obsadili Valaši hrad Lukov, kde pobili mnoho vojáků. Postupně obsadili Vizovice, Zlín, Malenovice, Meziříčí.

 

Další vlna odboje se zvedla při podzimním tažení krnovského knížete Jiřího Braniborského přes Moravu. Padly Hranice, Helfštýn, Příbor, Holešov, Kelč. Bojové akce se zastavily, když úsilí povstalců nepodpořil sedmihradský vévoda Betlem Gabor. Jan Adam z Víckova odchází opět do ciziny, povstání je potlačeno a vůdcové popraveni.

Nepokoje se však znovu rozhořely v létě 1626 po vpádu dánského vojska na Moravu. S ním přišel i Jan Adam z Víckova a ihned se k němu přidávali Valaši z širokého okolí. 30. září 1626 obsadil společně s Valachy hrad Lukov, když mu purkrabí nového lukovského pána Štěpána Šmída z Freihofen otevřel brány hradu bez boje. Na hradě se povstalci udrželi až do poloviny října příštího roku, kdy hrad dobylo císařské vojsko vedené Baltasarem Marradasem. Ve víru těchto událostí mizí stopa po J. A. z Víckova, který pravděpodobně padl. Valachům nezbylo než se podrobit.

Slibný průběh pacifikace odporu na Valašsku zvrátil švédský vpád na Moravu na jaře 1642 a obsazení Olomouce. Švédové bez boje získali i hrad Lukov, měsíc zde měli posádku a když ho 1. zaří 1643 opouštěli, vyrabovali ho a zapálili. Chtěli tak zamezit císařské armádě, aby hradu využila jako opěrného bodu.

18. století

V této době drží hrad Minkvicové z Minkvicburku, kteří se však léta potýkali s obrovskými dluhy a exekucemi postupně přicházeli o části svého panství. Marně se snažili o vyrovnání narůstajících dluhů, až konečně roku 1710 dochází k dohodě a Jan Fridrich III. Minkvic prodává lukovské panství i s jeho dluhy Janu Josefu z Rotalu.

Jan Josef z Rotalu se na Lukově neudržel dlouho. Po celou dobu svého lukovského působení vedl spory s poddanými o výši odváděných daní a veřejných povinností. Vleklé tahanice a finanční potíže ho v roce 1724 přiměly prodat Lukov vysokému dvorskému úředníkovi Janu Fridrichovi hr. ze Seilern-Aspang.

Seilernové se jako vídeňská dvorská šlechta na lukovském panství moc nezdržovali. Hrad ztrácel na významu a postupně z něho byly vrchnostenské kanceláře přemístěny dolů do vesnice, aniž byl na konci 18. století opuštěn úplně a stal se zdrojem levného stavebního materiálu. (O hradu více na www.hradlukov.cz)

Procházka obcí

Stavební ruch se přesunul do vesnice. Mezi dřevěnými chalupami starousedlíků se začaly objevovat první kamenné stavby, většinou spojené s hospodářskou činností Seilernů.

Hned pod hradem byla vybudována budova lesního úřadu (Stará lesovna), o jejímž stáří hovoří letopočet 1765 na průčelí vstupu do sklepení. Tato stavba je spojena s pobytem Bettyny Smetanové, druhé manželky Bedřicha Smetany, která zde žila v letech 1895 až 1908 u své dcery provdané za lesmistra Hejdůška. Cestou od lesovny projdeme kolem opraveného domu bývalého fojtsví (č.p. 40) a dostaneme se k mohutné budově bývalého pivovaru, jehož střechu zdobí točitý barokní komín. K přestavbě pivovaru došlo v roce 1769, jak napovídá datum na čelní stěně stavby. Dnes je zde restaurace s penzionem. Pokračujeme dále do středu obce a nemůžeme minout výstavnou budovu č.p. 33, kterou projektoval stavitel Fr. Pšenčík, žák a později asistent významného architekta Dušana Jurkoviče. Hned vedle ní stojí lukovská škola, která vznikla přestavbou hospodářského stavení. Budova byla rozšířena v letech 1967 a 1993. V dlouhé řadě učitelů, působících na této škole jmenujme alespoň nadučitele Františka Kratochvíla, který jako první projevil zájem o hrad Lukov a v roce 1891 nakreslil plán hradu, a také Rudolfa Matouše (1908–1988), dlouholetého ředitele školy. Téměř padesát let svého života zasvětil vlastivědné práci, sbírání pověstí, vyprávění, ochotnickému divadlu a hlavně hradu Lukovu.

Cestou po hlavní silnici přijdeme ke kostelu. Jeho základní kámen byl položen v roce 1810.Hned vedle kostela se nachází fara s nedávno obnovenou zdobnou fasádou. Obě budovy se díky úsilí faráře p. Václava Divíška staly dominantami obce. Naproti kostela je možné v areálu ZOD Podhoran spatřit původní budovy hospodářského dvora bývalého velkostatku, z nichž nelze přehlédnout dvoupatrovou sýpku,

Svou výstavností vyniká nad ostatní domov pro seniory, který se nachází na křižovatce cest do Fryštáku a na Lešnou. Toto zařízení vzniklo už v roce 1885 a jeho dnešní podoba byla dána rozsáhlou přestavbou dokončenou v roce 2007. Naproti budovy na malém ostrůvku se tyčí Boží muka se sochou madony, která byla postavena na znamení díků po přečkání moru v roce 1660. Hned nad domovem pro seniory cestou k hradu narazíme na zdobnou vesnickou stavbu zvanou Kaplanka, která si do dnešních dnů zachovala svůj půvab. Na konci ulice Hradské v blízkosti chatové kolonie se nachází socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1775.

Na východním okraji obce najdeme obklopenou parkem jednopatrovou vilu Tuskulum, postavenou v tyrolském stylu Seilerny v roce 1894. Byla určena k letnímu pobytu hraběnky. Dnes je v budově a přistavených prostorech zřízen luxusní hotel, který nabízí ubytování a služby na nejvyšší úrovni.

Při další procházce Lukovem se můžeme setkat už jen s novou architekturou. V roce 1977 byla předána do užívání Víceúčelová budova zemědělského družstva Podhoran, která slouží administrativnímu chodu společnosti, ale také jako zdravotní středisko. V prostorném sále s jevištěm se pořádalo mnoho společenských a kulturních akcí, koncertů a konferencí. Od roku 1977 stojí uprostřed obce v sousedství Pivovaru nákupní středisko.

V roce 1982 byla na návsi dostavěna budova, ve které sídlí obecní úřad, mateřská škola a školní jídelna. Na této stavbě byla vybudována střešní vestavba s obecními byty, která byla dokončena v roce 1996. Naproti obecního úřadu přes cestu je od roku 1990 v provozu Dům služeb s poštovním úřadem a dalšími provozovnami. Na tento dům navazují ve stejném stylu postavené bytové domy.

Rozvíjející se výstavba vytvořila nová obytná centra obce především v ulicích Hradská, Bělovodská, K Tuskulu, Pastyřica, Vesník a Nade Mlýnem.

V roce 2012 započaly první stavební práce na nově vznikající Průmyslové zóně Padělky. O rok později byly v provozu již tři firmy – Parabel s. r. o., Kompresory Januška s. r. o. a Kamiros s. r. o. Ve výstavbě jsou nyní další dvě provozovny. Ve stávajících firmách našli pracovní uplatnění i občané Lukova.

Centrum volnočasových aktivit bylo zprovozněno v roce 2012. Vnitřní i venkovní prostory jsou využívány ke sportovním aktivitám širokou veřejností z Lukova i okolí.

Hned o rok později se začala budovat významná cyklistická spojnice Lešná – Lukov. Její provoz byl oficiálně zahájen v dubnu 2014. Je využívána nejen obyvateli Lukova, ale zejména turisty mířícími za přírodou a návštěvou hradu.

Obec Lukov je plně plynofikována, napojena na veřejný vodovod, kanalizaci a telefonní síť. Většina komunikací v obci je kryta bezprašným asfaltobetonovým povrchem.

Lukov se svou rozmanitou přírodou a hradem se stal vyhledávaným rekreačním a turistickým centrem. Na Vinohrádku, u Bezedníka, na Zikmundově, nad Horním rybníkem vznikly chatové a zahrádkářské kolonie.

V obci našlo svůj domov více než 1700 obyvatel, z toho přes 200 v Domově pro seniory. Rozvíjí se zde bohatý spolkový život ve sdruženích jako např. Český červený kříž (založen 1914), Sbor dobrovolných hasičů (1891), Včelařský spolek (1910), Myslivecké sdružení (1950), Sportovní klub (1935), Sdružení technických sportů (1952), Sbor pro občanské záležitosti (1959), Spolek přátel hradu Lukova (1990), Skauti (znovuzaložení 1999) a další. Obec Lukov vydává více než šedesát let Lukovský zpravodaj, který je zdrojem informací ze života obce i její historie.